Claes Nobel skládá poklonu odkazu Šrí Mátadží | We Meditate

Claes Nobel skládá poklonu odkazu Šrí Mátadží

Claes Nobel v Royal Albert Hall, Londýn 1997

Claes Nobel, prasynovec Alfreda Nobela, zakladatele Nobelovy ceny, je vášnivým zastáncem humanitárních a environmentálních hodnot. V roce 1974 vypracoval Deklaraci nobelovských laureátů o přežití lidstva, kterou podepsalo 78 nositelů Nobelovy ceny na obhajobu podpory ochrany životního prostředí a humanitárního vedení. Poté v roce 1985 napsal Globální deklaraci etiky Země, na základě které založil nevládní organizaci United Earth, jejímž cílem je upozornit na problémy životního prostředí prostřednictvím prestižních cen Earth Prize Awards.

Pan Nobel si nesmírně váží Šrí Mátádží, její práce a jejího ohromného vlivu na svět. V roce 1996 předal Šrí Mátádží cenu za mír v Maharashtra Institute of Technology, kde Šrí Mátádží promluvila na Světovém setkání filozofů – parlament vědy, náboženství a filozofie. Dne 3. července 1997 pan Nobel vystoupil s veřejným projevem v Royal Albert Hall v Londýně, kde ocenil životní dílo Šrí Mátádží a její příspěvek ke světovému míru.

"Šrí Mátádží nám dá sílu, abychom se stali pány našeho vlastního osudu."

V současné době pan Nobel nadále radí významným duchovním, politickým a ekonomickým vůdcům z celého světa ohledně ochrany země a udržení míru. Jako zakladatel Národní společnosti středoškolských učenců pracuje také na tom, aby tyto ideály vštěpoval mládeži prostřednictvím vzdělávání a příkladu.

Přečtěte si celou řeč

Mám vizi. Mám vizi světa, který je lepší, bezpečnější a zdravější než ten, ve kterém v současnosti žijeme. Je to svět, v němž lidé žijí v harmonii a míru mezi sebou a v harmonii a míru s přírodou. Jsou to velká slova, je to odvážná vize. Znám praktický způsob, jak přejít od vize k realitě? Ano! Podělím se s vámi o něj. Podělím se o něj a naznačím tón tohoto setkání deseti krátkými slovy, která naznačují, jak se tato globální transformace světa uskuteční. Jsou to: správné myšlenky, správná slova, správné skutky, právě tady a právě teď.

"..potřebujeme referenční bod, abychom mohli rozlišovat mezi správným a špatným a mezi pravdou a lží."

Klíčové slovo, klíčové slovo je samozřejmě „správný“. Tento svět bojuje kvůli tomu, co je správné. Co je správné podle vás, může být špatné podle mě a naopak. Je to šedá zóna. Potřebujeme tedy referenční bod, abychom mohli rozlišovat mezi správným a špatný a mezi pravdou a lží. Dnes večer nám Šrí Mátádží ukáže, co je správné. Dnes večer nám Šrí Mátádží dá sílu, abychom se stali mistry našeho vlastního osudu, a dnes večer se budeme řídit znalostmi seberealizace. Učiníme tak ve světle pravdy. A všichni budeme znát absolutní pravdu a absolutní mír.

Před 100 lety Alfred Nobel založil Nobelovu cenu míru. Tato cena je výjimečná. Máme ceny za chemii, fyziku, medicínu, literaturu a mír. Z těchto cen považuji cenu míru za nejvýznamnější. A chci vám říct, že Alfred Nobel naslouchal ženě. Poslechl svou sekretářku Burtu ze Suttonry v Paříži, když před 100 lety řekla: „Doktore Nobele, měl byste použít své obrovské jmění ke zlepšení světa.“ Dnes večer uslyšíme jinou ženu, uslyšíme poselství Šrí Mátádží.

Byl jsem velmi inspirován nejprve svým strýcem a později tady Šrí Mátádží. Alfred Nobel hodně mluvil o míru. Vyděsilo ho, že jeho úžasný výbušný dynamit, který odstranil půdu pro přístavy a tunely, by mohl být použit i pro válčení. Dnes je v porovnání s arzenálem vojenských systémů jako malá rachejtle. Ale v té době byl dynamit nejhorším ničivým materiálem. Alfred Nobel uvažoval o míru v podstatě jako o absenci války, ale ujišťuji vás, že mír je mnohem víc než nepřítomnost války. A vidím, že mír existuje ve čtyřech konkrétních oblastech.

"Dokud nebudeme mít vnitřní mír v sobě, nikdy nebude na světě vnější mír."

První oblastí je mír, který má jednotlivec v sobě. Jak zacházíme s naší myslí, našimi emocemi a pocity? Jak se chováme k tělu? Jsme otroky druhých nebo jsme svými vlastními pány? Dokud nebudeme mít vnitřní mír v sobě, nikdy nebude na světě vnější mír. A nejbezpečnější a nejlepší způsob, jak nalézt světový mír, je mít masová hnutí, která zahrnují všechna náboženství a filozofie, všechny aktivity, ať už politické nebo vědecké povahy, která si uvědomují, co je vnitřní mír.

A o tom dnes večer mluvíme. O seberealizaci. Co znamená seberealizace? Znamená, že si uvědomujeme sebe, ale co je to Já, které si uvědomujeme? Dámy a pánové, Já v nás je božská, vesmírná síla, které existuje v každém jednotlivci, ale která spí u většiny lidí na celém světě. Starodávní duchovní vůdci o tom věděli. Mluvili o tom, ale toto nejtajnější tajemství bylo úmyslně potlačováno. Dokud se Šrí Mátádží, s velkou odvahou a moudrostí, jako stará duše, sama nerozhodla vrátit na Zemi v této kritické době v naší historii, aby se podělila o své znalosti a moudrost, kterou je Sahadža jóga, která je okamžitou seberealizací, což je probuzení spícího principu, který všichni máme, kundaliní, a pomohla kundaliní vzestoupit a tak se stát, jak se říká v Bibli 'obrazem božím.'

To byla první kategorie, první sféra míru. Ta, kterou máme v sobě. Další je mír, který máme mezi sebou, v rodině, v naší komunitě, v našem národě, že máme mír s ostatními etnickými skupinami a jinými náboženstvími; že se skutečně staneme opravdovými, čemu říkám „aktivními posluchači“ a jako aktivní posluchači jsme schopni se vcítit do pozice druhých. Teprve tehdy, když se díváme z jejich pohledu, pochopíme, co se snaží říct.

Neustále mluvíme, mluvíme, mluvíme. Má drahá žena, která tu dnes večer není, mi řekla: "Claesi, moc mluvíš, neposloucháš." Začal jsem cvičit to, čemu říká 'aktivní naslouchání'.

"Říkám vám, milí spoluobčané hledající pravdu: my, lidstvo dnes, v naší nevědomosti, chamtivosti a touze po moci, ničíme to, co dělá tuto planetu jedinečnou, a to je: život na Zemi!"

Třetí sférou je sféra, která mě přivedla sem. Koneckonců jsem evropský švédský obchodník. Proč jsem tady a mluvím duchovním jazykem a říkám, že toto je naděje pro budoucnost? Dělám to proto, že mám hlubokou úctu k přírodě. Držitel Nobelovy ceny míru Dr. Albert Schweitzer řekl poté, co pracoval a pracoval, aby se pokusil vyjádřit v jedné frází vše, co věděl, co chtěl říct svou filozofií, Dr. Albert Schweitzer vytvořil frázi „úcta k životu“.

Příroda není nic jiného než množství příkladů života v rozmanitých verzích. Říkám vám, milí spoluobčané hledající pravdu: my, lidstvo dnes, v naší nevědomosti, chamtivosti a touze po moci, ničíme to, co dělá tuto planetu jedinečnou, a to je: život na Zemi! A zatím nevíme o jiné planetě ve vesmíru, která skrývá tento zázrak. Země je jako modrý drahokam ve vesmíru a existuje pouze jedna Země a tato Země je křehká a musíme se o ni starat a respektovat ji.

Země se také nazývá přírodou. Nemůžeme porušit přírodní zákony, musíme žít podle přírodních zákonů. Pokud je porušíme, Matka Země nám to vrátí. A my jsme jenom jeden druh z, nevím kolik druhů existuje, pět, deset, patnáct milionů, ale bezpečně víme, a bylo to dokázáno předním světovým vědcem na Harvardské univerzitě v USA Dr. Edwardem O Wilsonem, že nyní zabíjíme 250 druhů denně! Je to, jako bychom záměrně a úmyslně vytahovali vlákno za vláknem z toho, z čeho sestává látka života, a matka příroda nám v tom nedovolí pokračovat, aniž by nás napravila jako zlobivé děti.

Jakékoli náboženství nebo jakákoli skupina, která pozvedá ruce a ničí svého nepřítele ve jménu Boha, nenásleduje to, o co nás Bůh žádá. Svět by neměl znát násilí a svět by neměl znát válku.

Čtvrtou sférou míru je mír, který poznáme mezi sebou a Bohem. Jakékoli náboženství nebo jakákoli skupina, která pozvedá ruce a ničí svého nepřítele ve jménu Boha, nenásleduje to, o co nás Bůh žádá. Svět by neměl znát násilí a svět by neměl znát válku.

Jak jsme již slyšeli, nazývám tyto čtyři sféry míru „etikou Země“. A dnes večer uslyšíme více od svaté Matky o tom, jak získat referenční bod, jak můžeme rozlišit, zda máme před sebou podvodníka nebo jestli je to upřímný čestný člověk. A vy, drazí přítomní, jste sem dnes večer přišli z mnoha různých životních poutí a jako vy, také já jsem hledal pravdu. Začínám rozlišovat pravdu docela jasně a dovolte mi říct, že se dívám na život na zemi jako na školu, školu, kde se učíme, jak se zdokonalovat a čistit.

Na Zemi je všechno na sobě navzájem závislé, interaktivní a navzájem propojené a na Zemi, stejně jako v nebi, myslím, má každá akce svou reakci, každý následek svou příčinu a každá příčina svůj následek a svatá Matka, jak jsem řekl, je vysoce rozvinutá duše, která zná z mnoha a mnoha životů zákony, neviditelné zákony, duchovní zákony, které jsou neustále zde a fungují tak neomylně jako gravitační zákon. Všechny tyto neviditelné zákony neustále pracují a je na nás, abychom se je naučili a vnímali.

"..všichni jsou zářiví, krásní lidé, kteří vyzařují vnitřní mír a vyrovnanost. Jsou jedineční. Vy, kteří následujete, a vy, kteří se chystáte následovat, budete, myslím, těmi lidmi, kteří by se měli nazývat velvyslanci Země.."

Claes Nobel mluví o těch, kteří následují učení Šrí Mátádží

Velmi mi vyhovuje učení Šrí Mátádží a velmi mi vyhovuje samotná svatá Matka. Říkám to proto, že v Bibli se říká, kromě jiných dobrých věcí: Strom poznáš po ovoci. A v poslední době jsem se setkal s mladými muži a ženami v různých částech světa a určitě z mnoha různých částí světa, a všichni jsou zářiví, krásní lidé, kteří vyzařují vnitřní mír a vyrovnanost. Jsou jedineční. Vy, kteří následujete, a vy, kteří se chystáte následovat, budete, myslím, těmi lidmi, kteří by se měli nazývat velvyslanci Země a po dnešním setkání si jsem jistý, že jasně uvidíte, jak rozlišovat mezi pravdou a lží. A uvědomíte si, že slepá víra je k ničemu a že fanatismus a používání násilí jako posledního argumentu je k ničemu. Nakonec vám tyto věci přinesou neštěstí, přinesou vám konflikty a případně válku.

"..budoucnost planety se nachází v srdci jednotlivců."

Dámy a pánové, vím, že budoucnost leží v našich rukách. Vím, že budoucnost je ve vašich rukách, vím, že je v mých rukách. A také vím, že budoucnost planety se nachází v srdci jednotlivců. Zakončím své dnešní poznámky indickým příběhem. Slyšel jsem ho, když jsem se účastnil konference v Riu ´92, což bylo dvacáté výročí Stockholmské konference z roku ´72, která poprvé uvedla životní prostředí do světové agendy. Ve Stockholmu v roce ´72 jsme měli pouze dvě hlavy států, premiéra Indie a švédského krále. V Riu, o dvacet let později, jsme měli 110 hlav států. Bylo vypracováno úžasné prohlášení, agenda 21. Právě minulý týden v New Yorku bylo 70 hlav států, které pokračovaly s Riem plus pět, ale jak jsem řekl Siru CP, když se mě zeptal, jaký je výsledek této konference, řekl jsem: "Mluvíme o trvale udržitelné budoucnosti, ale zdá se mi, že v OSN už probíhá mnoho rozhovorů na toto téma."

Dnes večer něco učiníme. Zeptal jsem se svatého muže z Indie, bíle oděného Ačarija: „Existuje naděje pro budoucnost?“ A on řekl: „Pane Nobeli odpovím vám na vaši otázku následovně“, a řekl toto: „Když drahý Pán stvořil Zemi, byl velmi šťastný, velmi velmi potěšen, bylo to to nejlepší, co ve vesmíru stvořil a rozhodl se to oslavit, uspořádat oslavu. A tak Bůh pozval všechny anděly a všechny ďábly. Když tam byli, připil si s nimi a přivítal je jako dobrý hostitel a řekl: „Je jenom jedno pravidlo, které musíte dodržovat, zatímco jste tady a dobře se bavíte“, a mezitím co přinášeli nejlepší jídlo a nejlepší víno, ambrosii, řekl: "To jediné pravidlo je, že zatímco zde slavíte mé stvoření, nesmíte nikdy ohnout lokty.“

Démoni zvolali: „Nechceme takovou oslavu. Jak si ji můžeme užívat, když nemůžeme ohýbal lokty?“ Tak odešli. Pak začala oslava, andělé se vesele bavili a drahý Bůh byl velmi, velmi šťastný. Jak mohli jíst a pít, aniž by ohli lokty? Mám dojem, že víte, jaké je poučení z tohoto příběhu. Andělé se krmili navzájem, dělili se a starali se o sebe a to je to, co budeme v budoucnu dělat společně. Děkuji mnohokrát.